K čemu potřebujeme morálku?

Dnes jsem se rozhodnul napsat mimořádně svůj názor na politickou situaci u nás.
Dění posledních týdnů už překročilo veškeré meze a nemohu jen tak sedět a tvářit se, že se nic neděje.

Je to skutečně žalostný pohled na dění na naší politické scéně za posledních pár týdnů.

Snad všichni jste asi zaznamenali případ (ne)ocenění Jiřího Bradyho.
OK, o medaili rozhoduje prezident a tak to má být.
Ale vydírat příbuzného ve spojitosti se schůzkou s dalajlamou?
A potom mlžit o tom, jak to všechno vlastně proběhlo?

Už během Peroutkovy kauzy jsem si říkal, že hlouběji snad už náš prezident neklesne.
Že už není kam ještě hlouběji klesnout.
Sledujeme tady aroganci moci. Článek se našel. Bylo to sice úplně jinak, než jak to tvrdí prezident, ale to nevadí.
Jeho hlásná trouba Ovčáček bude hledat dál. Dál bude hledat neexistující článek.
Prezident se nikomu omlouvat nebude.

To je skutečně výsměch všem slušným lidem.

Jsem velmi rád, že teď, v případě Jiřího Bradyho, už došla trpělivost i zástupcům vysokých škol a studentům.
Díky vám všem za to.
Už v minulosti bylo ponižující, když prezident nezval některé konkrétní rektory kvůli jejich názorům;
když odmítal jmenovat některé profesory kvůli jejich názorům.
Tak se chovali komunusti za totality.
Mstili se.

Ale zpět k původní otázce.

K čemu je nám vlastně ta morálka?

Proč se mám já chovat slušně, když náš prezident se chová jako *******?

Zkusme si představit, jak by to vypadalo, kdybychom se tak chovali všichni.

Já bych jako učitel zkoušel studenta. Ten by mně odpověděl na moji otázku u zkoušky.
Já bych mu na to řekl, že to není pravda a vyhodil bych ho.
Student by druhý den donesl „důkaz“, že má pravdu – učebnici s vysvětlením dané otázky.
Já bych mu na to řekl, že já jsem viděl jiné vysvětlení v jiné učebnici a dál bych trval na svém, že zkoušku neudělal.
Odpověděl bych mu, že budu hledat dál tu učebnici, ve které to je napsáno správně.
Že jsem to kdysi viděl na té a té stránce a přesně si pamatuji, že to tam bylo napsané úplně jinak.
Nastala by patová situace a student by neměl zkoušku hotovou.
Mohl by roky čekat, než najdu tu svoji (domnělou) učebnici.
Do té doby bych mu zkoušku nedal.

Bylo by takové chování morální?
Ani omylem.
Bylo by to stejné chování jako v případě novináře Peroutky a našeho prezidenta.

Anebo bych zjistil, že student chce jít na konkrétní večírek.
Varoval bych studenta, že pokud tam půjde, tak bude mít problém udělat zkoušku.
Přišel by na zkoušku pár dní po večírku a já bych ho odmítnul vyzkoušet.
Kvůli účasti na večírku, který se mně nelíbil.

Ze svojí pozice moci bych si dělal, co bych chtěl.
Neohlížel bych se na žádná morální pravidla.

Je takovéto chování přípustné?
Samozřejmě že není.

Jak by vypadala jakákoli společnost, ve které by morálka nefungovala a kde by se lidé k sobě takto chovali?

Mohla by taková společnost vůbec fungovat?

Taková společnost by připomínala džungli s právem silnějšího.

Chtěl(a) bys žít v takové společnosti?

Já tedy ne.

Proto děkuji vám všem, kterým toto není lhostejné a kteří jste se rozhodli podpořit zástupce našich vysokých škol na oslavách 28. října a dát tak najevo, že takovéto chování opravdu nechceme. Ať už je podpoříte svou účastí nebo tím,  že souhlasíte s jejich vyjádředním.

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.