Učení nazpaměť aneb trénink paměti?

Proč se něco máme učit nazpaměť?

Jaký to má smysl?

Taky ses ve škole někdy učil(a) něco nazpaměť?

Nějakou básničku, písničku, …?

K čemu je to vlastně dobré?

Za celý svůj dosavadní život jsem nenašel uspokojivou odpověď na tuto otázku.

Někdo určitě vyhrkne „Je to dobré na trénování paměti!“

Fajn, ale paměť se dá trénovat smysluplněji než tím, že se budu učit nazpaměť nějaký text.

Jaký je smysluplnější trénink paměti?

Známá metoda na trénink pozornosti a krátkodobé paměti: Jsi v místnosti nebo někde venku, kde je kolem Tebe dost různých předmětů. Rozhlédni kolem sebe – půl minuty se pozorně dívej. Potom zavři oči a zkus vyjmenovat všechny předměty, které jsi kolem sebe viděl. Kde ty předměty jsou? Jak vypadají?
Tak co? Jak Ti to šlo?

Jiný trénink paměti: každý večer si zkus vzpomenout, co všechno jsi během dnešního dne dělal(a). Pěkně každou hodinu. Vzpomínej i na detaily. Věnuj tomuto několik minut.
Zároveň máš možnost zhodnotit na závěr uplynulý den – co se Ti povedlo, co potřebuješ zlepšit, jestli jsi něco zapomněl(a) udělat …
Vzpomněl(a) sis na všechno? Paráda! Zkus si vzpomenout, co jsi děla(a) včera, předevčírem, …
Uvidíš, jak potrénuješ paměť.

Můj syn dostal ve třídě za úkol dělat vypravěče v nějaké anglicky mluvené hře.

Po pravdě, vůbec toho vypravěče dělat nechce. Neví, jak si má zapamatovat celý text slovo od slova. A ostatní budou samozřejmě čekat, co bude vypravěč říkat, aby mohli hrát svoji roli.

Co jsem synovi řekl?

Řekl jsem mu, že i v divadle, kde hrají profesionální herci, je člověk, který má za úkol napovídat hercům text, pokud si na něco zrovna nemohou vzpomenout. Takovou nápovědu ale ve škole mít nebudou 🙁

Zeptal jsem se syna, o čem je ta hra, kterou mají hrát. On mně začal vyprávět ten příběh.
Já jsem mu řekl „No vidíš, vždyť víš, o čem ten příběh je … tak ho odvyprávěj klidně svými slovy stejně jako jsi ho teď řekl mně. Není důležité odvyprávět celý příběh doslova a do písmene tak, jak ho máš napsaný. Stačí, když ho řekneš svými slovy – obsah příběhu přece znáš. A pokud s tím bude mít paní učitelka problém, tak je to její problém a ne Tvůj.“

Ani já neodpřednáším svoje přednášky na fakultě pokaždé stejně. Stejnou přednášku řeknu vždycky trochu jinak. Prezentaci používám jako osnovu svých myšlenek, ale pokaždé to řeknu jinými slovy. Někdy něco přidám, někdy zase na něco zapomenu …

Mám pro Tebe otázku.:
Je důležité odvyprávět příběh do písmene tak, jak je napsaný? A stresovat se tím, že někde něco zapomenu? Anebo je lepší odvyprávět příběh svými slovy a v pohodě a nedělat si starosti s tím, že ten příběh neřeknu doslova stejně jako je napsaný?

 

Na závěr mám jedno malé zamyšlení: Všimli jste si, jak děti bravurně zvládají hru pexeso? Jak si pamatují daleko lépe než dospělí, kde byla která kartička?

A jak dospělí ve středním a starším věku s dětmi často beznadějně prohrávají? A není to tím, že by chtěli nechat děti vyhrát 🙂

Paměť malých dětí je jako houba – nasává všechny vjemy z okolí.

Proč?

Pro každé mládě, a tím i pro dítě, je životně důležité naučit se spoustu věcí, aby přežilo. A jak se mláďata učí? Pozorují okolí a pamatují si.  To je pro mládě jedna z nejdůležitějších věcí pro přežití.

 

PS: Jestli budeš mít zájem studovat v pohodě a daleko snadněji než dosud, tak tady je odkaz, kde si můžeš koupit e-knihu Jak se stanu úspěšným studentem.

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.