Zkoušky: organizace času, plánování, motivace

Zkoušky. Uááá.

Hodně učiva. Tlusté učebnice. Jen několik týdnů.
Jak to zvládnu? … Dá se to zvládnout? Je toho mnohem víc než na střední. Střední byla brnkačka.
Jak se toho mám tolik naučit? Toho je strašně moc. Proč je zkouškové tak krátké?
To se snad nemám šanci naučit. Začínám panikařit.

Kam jsem se to dostal?
Ta vyška zatím vypadala v pohodě. Než začalo zkouškové období.
Teď je to mazec.

Co s tím?

Mám několik týdnů. Na všechny zkoušky. Pak začne letní semestr.
Dám to?
Zvládnu ty zkoušky?

Jak to mohli ti přede mnou zvládnout?
Jak se toho mohli tolik naučit?
Jsou všichni supermani?
Jasně že nejsou. Tolik supermanů přece není.

Co mám dělat?

Tak to taky mohlo být.
Ale bylo to jinak …

 

Znovu od začátku.

Je začátek semestru.
Tak tlustou knížku!? A za jeden semestr? To je vtip?
Aha, tak není …
Další předmět. Stejná situace.
Kolik máme těch zkoušek? Cože!? Tolik?
To si dělají učitelé srandu? Tohle máme zvládnout za pár měsíců?
A kruci.
Oni to myslí vážně. Oni si z nás nedělají srandu …
Všichni to myslí vážně. Všichni učitelé.

Půjde do tuhého.

Jak se toho dá tolik zvládnout? Jak mám tohle zvládnout já?
Kam jsem se to dostal?
S vysokou nemám žádné zkušenosti. Teď už vlastně ano …

Přemýšlej.

Samotný gympl je na houby. Tu vysokou potřebuju.
Co s tím?

Co jsi vymyslel?

Ten obor už někdo studoval.
Hodně studentů prošlo prvákem. Byli ve stejné situaci. Jako jsem já teď.
Očividně to zvládli. Mají promoce za sebou.
Ve druháku jsou další. A ve třeťáku taky. Čtvrťáci. Páťáci.
Všichni tihle ten prvák zvládli.

Všichni máme stejné množství času.
Nikdo nemá víc času než já.

Kdo mně může poradit?
Nejlíp někdo, kdo tím prošel. Ten bude vědět, jak na to.
To dává smysl … Jo. To je ono.

Je rok 1992. Jsem dychtivý čtenář. Bleskne mi hlavou: „Zajdu do knihkupectví“.
Ty jo. Tady mají pár knížek o učení. Superlearning. Jak se snadno učit. A další.
Mrknu do nich. Vypadají dobře.
No jo, něco to bude stát. Ale sám tu školu asi nedám. Tu pomoc budu potřebovat.
Nikdo v naší rodině vysokou nestudoval. Nikdo mně s tím neporadí.
Učebnice mají moc stránek. Času je málo.
Tihle chlápci napsali knihu. Mají zkušenosti. Ví, jak se efektivně učit.
Můžu se od nich něco naučit.

Doma čtu. Rady vypadají dobře. Vysvětlení vypadají logicky. Vyzkouším to. Postupně všechno zkouším.
Ty jo, ono to funguje.
Makám během semestru. O víkendech jezdíme často na chalupu. Někdy zajedu na kole za bratrancem. Denně venčím psa. Atd.

Je konec semestru. Můj první semestr na vysoké. Blíží se poslední přednášky.
„Bude mít někdo zájem o předtermín?“
Zvedám ruku jako první.

Začaly předtermíny. Přehoupnul se začátek ledna.

Nikdy nezapomenu na její udivený pohled. Jak vytáhla obočí snad až na vrch čela.
Kdo? Jedna stará profesorka. Studenti se jí báli. Ze zkoušky vyhodila každého 4. studenta. Měla pověst přísné profesorky. Nosila staromódní drdol. Vypadala jako z filmů pro pamětníky.
Byl jsem u ní na zkoušce. Bylo to 7. ledna 1993. Byl jsem v prváku.
Dozkoušela mě. Byla nadšená. Otevřela index. Chtěla mně zapsat známku. „To už je Vaše třetí zkouška!? Vždyť je teprve 7. ledna …“  Nikdy nezapomenu na ten údiv.
Přitom student přede mnou vyletěl raz dva. Nikdo nechtěl jít jako další. Všichni se báli. Viděli, že se naštvala. Proč? Že měl někdo tu drzost přijít na zkoušku nepřipravený. Tak jsem šel já. A takhle jsem dopadl.

Byl jsem superman?
Ani omylem. A nejsem ani teď.

Jen jsem do praxe uvedl to, co radili zkušení.

Toto jsou moje autentické zážitky. Prvák byl přelom. Příchod na vysokou byl přelom.
Prvák jsem dokončil se samými jedničkami. Jiní žádali o děkanské termíny v některých předmětech. Zkoušku neudělali na první pokus. Ani na druhý pokus.

 

Proč jsem dokázal uspět?

1) Organizace času

Učení na zkoušky: Potřebuješ plán.
Plán „udělat zkoušku“ je příliš neurčitý.
Podívej se, co všechno máš umět. Rozděl to na denní dávky učiva – kolik se můžeš naučit za 1 den. Přidej 1-2 dny navíc. Pro každou zkoušku. Bude to rezerva. Vždy se něco nečekaného může stát.

Teď víš, kolik dní se potřebuješ učit na jednotlivé zkoušky.

Plánuj dopředu. Na celé zkouškové období.
A zároveň si celé zkouškové období rozplánuj na jednotlivé dny.

Proč je dobré určit si denní porci učiva?
Každý den večer budeš mít dobrý pocit.
Splnil/a jsi svůj denní plán. Udělal/a jsi dost pro svoje studium.

Proč je to důležité?

Mozek po splnění úkolu zvýší produkci dopaminů. Každý den máš splněný úkol.
To tě nakopne.
Udržuje tě to ve stavu, kdy máš energii.
Získáš energii na další den.

Nemá smysl učit se celý den. Brzo si budeš připadat jako vymačkaný citrón. Únava pomalu roste. Výkon klesá.

Urči si časové bloky. Tehdy se učíš. Krátká pauza. Zase časový blok. Oběd. Pauza po obědě. Atd.
Každý den jsem šel vyvenčit psa. Výborně jsem si u toho vyvětral hlavu. Toto bylo součástí každodenního plánu.

Každý den udělej něco, čím si „vyvětráš hlavu“.
Dopřej tělu pohyb. Tak vyvážíš duševní činnost.
Tvůj mozek potřebuje každodenní odpočinek.

Večer jsem se už neučil. Nikdy.
Proč? Zjistil jsem, že se mně pak ráno vůbec nechtělo učit.
Ale u tebe to může být jinak.
Záleží na tom, jak funguješ ty.

 

2) Motivace

Co ti pomůže plnit plán? Správná motivace.
Každý den se motivuj. Jen pár minut. Než se začneš učit.
Ucítíš příliv energie. Máš pocit, že mozek líp nasává informace.
Zároveň si navrhni odměnu za složení každé zkoušky. A pak si ji dopřej.

 

3) Věděl jsem, že jsem udělal maximum

Do dveří jsem vkročil s vědomím, že jsem udělal maximum.
Věděl jsem, že jsem se poctivě připravil.

 

Všechno jsem sepsal do e-knihy  Jak se stanu úspěšným studentem.
Moje zkušenosti. Mnohem víc, než jsem tu popsal. Co funguje. Proč to funguje.
Najdeš tam i postup, jak se co nejlépe připravit na zkoušku.

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.